animal farm 2Že vysloužilí politici mají problém s tím, kde jsou zaměstnáni poté, co odejdou ze svých funkcí, je věc všeobecně známá. Pokud jdou do státních či polostátních služeb, je takové angažmá označováno za „trafiku“, pokud jdou pracovat do soukromého sektoru, je jejich zaměstnavatel automaticky napaden, že bývalého politika zaměstnal buď proto, že mu v době, kdy byl v úřadu „s něčím pomohl“, nebo že od bývalého politika chce s něčím pomoci nyní, díky jeho kontaktům a známostem.

Co jsem dosud osobně nevěděla bylo, že by se nově měli obávat všichni zaměstnavatelé také toho, že jejich zaměstnanci se rozhodnout jít do politiky. Snadno se totiž dostanou do situace, že budou veřejně osočováni z toho, že budoucího politika zaměstnali. Podobně se to stalo nyní i mně. Několik měsíců před tím, než jsem byla zvolena do zastupitelstva Liberce (a než jsem byla také zvolena na post náměstkyně), pracovala jsem v Zdravotní záchranné službě Libereckého kraje. A dnes, více než dva roky poté je kauza na světě! Jaká?

Primátorku zaměstnal ředitel záchranky. Jak podivné. Stačí do toho dát trochu tajemna, šetřit pravdou (kterou, mimochodem, autor článku a tedy také oné pseudokauzy zná, neb jsem mu ji poslala v odpovědi na jeho dotazy) a sexy příběh pro titulní stránku jedné místní liberecké přílohy je na světě. Co na tom, že jsem skončila ve zkušební době, právě proto, že jsem se stala „profesionální političkou“? Co na tom, že jsem své angažmá na záchrance nikdy netajila (jak se snaží článek vybudit dojem), ale naopak jsem na to vždy byla hrdá? Co na tom, že jsem za toto „teplé“ místečko brala necelých patnáct tisíc korun hrubého? Co na tom, že v době, kdy jsem toto zaměstnání získala, jsem měla jiné, mnohem lukrativnější a klidnější zaměstnání na krajském úřadě? Ale já se rozhodla jít dál, jinam, vyzkoušet něco nového, pomáhat. Byly povodně a většina z nás chtěla pomoci. On ten příběh není moc složitý, ani není vlastně moc sexy. Ale dá se z něj udělat kauza. Třeba už samotným nadpisem, že ředitel zaměstnal primátorku a to ho nyní bude stát křeslo.

Ale prosím vás! Každý, alespoň trochu rozumně uvažující člověk ví, že ředitel kdysi v minulosti nezaměstnal primátorku, ale Martinu Rosenbergovou, protože v té době by nikoho nenapadlo, že právě ona stane jednou v čele Liberce. A že se nic netajilo, že v tom není ani za mák podezřelého a nekalého. A každý alespoň trochu rozumný člověk také snadno pochopí, proč byla kauza vyrobena, na čí příkaz a v čím zájmu – to je ostatně jediné pravdivé na nadpisu – řediteli záchranky jde skutečně o krk. A ne proto, že mne zaměstnal. Ale proto, že je ze „špatné“ strany. A také proto, že je oblíbený a získal velké množství preferenčních hlasů. A také se nebojí říkat nahlas svůj názor, což se mnohým nelíbí. A hlavně, je skutečným odborníkem, což se o těch, kteří mu jdou nyní po krku, opravdu říct nedá. A když jim vyslané kontroly neshledaly zásadní pochybení poté, co na něj naplivali, že je zloděj a ukradl či zašantročil třicet milionů. Slušný člověk by se styděl. Ale tito extrémisté začnou okamžitě vyrábět jinou kauzu a přes noviny vytahují jiné „nesmyslnosti“, vydávajíc je za špínu. Načasování, jako obvykle, výborné. Úniky informací, jako obvykle, dobře zvládnuté, a dobře prodané – hned to vypadá jak z nějakého špionážního thrilleru – o hrdinných bojovnících za pravdu, kteří složitě a tajně vypátrali to, že jsem někde pracovala. Přitom stačilo, vy parodie na špióny, podívat se do mého životopisu. Tam byste toto zdrcující odhalení našli také, a značně bez práce.

A co teď? Mají se obávat také mí předchozí zaměstnavatelé, že se stanou cílem těchto sprostých útoků? A mají se obávat také rodinní příslušníci a děti, pokud by třeba pracovali ve státní či polostátní sféře, nebo nedej Bůh v soukromé společnosti, která má co do činění s městem? On Liberec totiž není zase tak velké město. Kde se tedy toto lustrování zastaví? Zatím jsou jejich terčem politici, ale kam jsou schopni až zajít? Kdy zazvoní i u vašich dveří, protože se jim bude líbit Vaše práce, Váš dům, či Váš pozemek? A kdo bude bránit Vás?

Stále naříkáme na dobu před rokem 1989, jak byla nesvobodná, jak se kádrovalo, a jak špatný kádrový posudek ničil celé rodiny. A čeho jsme svědky nyní? Bez důkazů se zde obviňují lidé a ničí se jim přítomnost i budoucnost, nehledě na to, jaká je pravda. Vydírání, zastrašování, to je jediný politický program těchto lidí. A co je na tom nejsmutnější? Že se tak děje ve znamení „obrody té pravé demokracie“. Že takové praktiky jsou maskovány a omlouvány bojem za „lepší zítřky“. Je to skutečně orwellovské pojetí demokracie a rovnosti. Snad budiž útěchou těm, kdo jsou dnes hanobeni, napadáno a lynčováni, že ze soudců a vykonavatelů trestů, stanou se jednou stejně tak souzení a trestaní.