Velkým a nepříjemným překvapením, před posledním, červnovým zasedáním zastupitelstva města byly zvěsti, že zástupce Změny, Jan Korytář, se domlouvá s některými zastupiteli o jistém handlu. Ten měl spočívat v tom, že on ve svém hnutí zařídí podporu návratu hazardu, očekává za to ovšem podporu některých svých materiálů, které by jinak neměly šanci získat většinu.

Tyto zvěsti on sám potvrdil ve svém článku, který se objevil v den jednání zastupitelstva. V něm Jan Korytář uvádí, doslovně cituji: „ Osobně si myslím, že jediná rozumná cesta je cesta kompromisu, kdy bude v Liberci omezený počet jednotek kasin s živou hrou a na tomto řešení bude panovat širší shoda, která bude pojistkou pro obě strany, že zde nedojde k nějakému překvapení v budoucnu. Za mě osobně je lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše, který může každou chvíli odletět.“ Na druhé straně účtu „Má dáti – dal“ ležel liberecký zámek. Prohlasování záměru jeho koupě požadoval Jan Korytář za své hlasy pro podporu hazardu. A opět cituji Korytářova slova: „Na druhé misce vah bude proto koupě roky prázdného libereckého zámku. Máme možnost ho znovu otevřít pro veřejnost, může se stát turistickým magnetem, jeho park chceme otevřít veřejnosti, mohla by zde vzniknout jak stálá výstava skla a bižuterie, tak i expozice věnovaná česko-německým vztahům.“. Vlastně bohulibý záměr, zdálo by se na první pohled. Vždyť kdo by z nás, Liberečáků, alespoň maličko netoužil po tom, aby byl liberecký zámek v majetku města! Všichni určitě sníme, co by tam mohlo všechno být. A dovolím si tvrdit, že většina z nás má na mysli historii Liberce, spojenou s Rederny, Clam-Gallasy či Liebiegy. Investice do zámku by byla totiž obrovská, současný majitel požaduje 94 milionů Kč. A to je pro naše město obrovská částka. Rozbité chodníky, chybějící odpadkové koše, poškozené lavičky, neudržovaná zeleň a nepořádek, kam se podíváš, dokazuje den co den, že peníze chybí všude. Mnozí ze zastupitelů se proto obávají, že by vlastnictví zámku znamenalo nejenom velkou počáteční investici, ale i pro budoucnost obrovskou zátěž při provozování zámku. Vraťme se ještě ke slovům Jana Korytáře, která jsem výše uvedla – turistický magnet, stálá výstava skla a bižuterie, expozice…. A srovnejme s materiálem, který Korytář předložil na jednání zastupitelstva města, ve kterém nastínil možné budoucí ekonomické aktivity. Vyberu z těch, které mě opravdu zaujaly. Restaurace Kaplanka, kanceláře a zasedačky pro úředníky města či městské společnosti, garsoniéry pro pronájmy či lépe městský hotel, a pozor (!) – prostor, pronajímaný městem na kasino!! Opravdu kvůli uvedeným aktivitám chceme koupit zámek? Není snad ani divu, že tento záměr opět neprošel. Handl se nepodařil, zdravý rozum zvítězil. Vzpomeňte si, co by v zámku mělo podle Korytáře být, až Vás, občany, bude lákat v referendu pro podporu koupi zámku. Městské kasino, městský hotel a kanceláře pro úředníky opravdu není to, co naše město potřebuje. A máme-li tolik volných finančních prostředků, vraťme se zase k rozumnějším projektům, které důležité jsou – řešení parkování, revitalizace přehrady, oprava divadla, oprava bazénu, atd.